Po návratu z dovči u moře mi vybyly 2 dny a víkend, tak co s tím? Vyrazím na kolo. Kam? Třeba poděl Ohře… Níže je i pár obrázků…

Sice předpověď počasí žádná sláva, ale třeba se věštci zase pletou…:-) Ve čtvrtek 11.7. ráno si přivstanu sednu na kolo, zajedu na vláček a hurá směr Cheb.

Celou cestu vlakem jsem si při sledování předpovědi, která hlásila od čtvrtečního odpoledne vlastně až do neděle deště, výstrahy proti lijákům atd, říkal že jsem asi trubka! Tohle nemá cenu. No už frčím…

Kolem 11:30 hod. jsem v Chebu, kousek na náměstí jsem se stavil na obědě a hurá vzhůru dolů k vodě. Cesta utíká parádně, kilometry na rovince naskakují, ale k večeru už nevím, jak si sednout a nohám se také moc nechce. A kupodivu deště nikde:-)))) Projíždím Kynšperk, Sokolov, Loket, Karlovy Vary. Tady mě trochu vypekla stezka č.6, takže jsem si zajel do krpálů zbytečně:-( Ale po návratu k vodě zase rovinka… Za Varama jsem projel kolem Huberťáku po druhém břehu. Ale to už jsem toho měl fakt dost. Dojel jsem do kempu ke Dvořákům, kde to také znám z vody. Tady jsem se najedl, prostudoval předpověď a zvažoval plánované spaní pod širákem. Ale má pršet. Tak jsem si našel penzion, kousek od Dřevěného mostu. A po večeři jsem vyrazil vstříc peřině:-))) Našlapal jsem 95 km, škoda, že nepadla stovka, ale jsem rozbitý, že nebudu tu stovku dojíždět:-)

Ráno po parádní snídani vyrážím dál. Jedu fajn terénem většinou podél vody, nohám se přeci jen pořád nechce a zadek bolí celý den. Někde , tuším že u Okounova mě deštík zahnal pod slunečník u hospody na sváču. Po posilnění a vyjasnění pokračuji dál, přes Klášterec a Kadaň. U Nechranic mě hromy, vítr a předzvěst buřiny zaženou do kempu. Ale nakonec z toho nic není, jen jsem se konečně občerstvil:-)) Pak pokračuji kolem přehrady Nechranice dál, do Žatce. Tady už toho mám okorát, ale co dál? Dojedu do Loun. Jen jsem se v Baru na zahrádce napil a frčím nejkratší cestou do Loun. Snad to stihnu, než bude pršet… Předpověď zase slibuje deště, takže nalézám penzion a hajám zase v posteli:-) Dnešek už byl trošku kopečkovatější, ale nakonec mi to zase dalo přes 90 km.

Ráno jsem si zajel na námko do cukrárny na snídani a pokračuji dál. Do Libochovic to už kolem řeky moc není, ale jsem tam akorát na oběd. To už mám domů kousek. Je sobota. Říkám si, že si to trochu natáhnu k Labi, abych něco najel, ale těch 90 km dnes nebude. Už jsem blízko, ale hlavně: fakt se mi nechce, bolí zadek i nohy:-(( Projíždím přes Brozany, Doksany, v Židovicích k Labi. A pak po rovinkách k domovu…

A co čert nechtěl na stezce u Beřkovic potkávám spolužačku, s komarádkou které jedou opačným směrem. Po chvilce tlachání jedu s nimi na konec stezky za Počáply a zpět. Stavíme se zase v Beřkárně na limču , pak domů. A ejhle 93 km je „doma“ :-))) A domů mě nakonec zahnal zase deštík…

Ani nevím, jak se mi to povedlo, trochu jsem taktizoval, ale asi jsem měl i velké štěstí, že jsem vlastně ani nezmokl, i když déšť visel dost často ve vzduchu…

Tak nějak do Žatce byla cesta hezká, rovinky, fajn stezky, hodně podél vody. Z Žatce už jsem viděl řeku méně a kopečky přibývaly. Ale celkově je to fajn nenáročná trasa. Já, nezvyklý (nebo spíš hodně odvyklý) na kolo jsem za ty 3 dny našlapal s plnou polní asi 280 km, takže denní dávku 90 km jsem si udržel :-))) Počasí v rámci možností skvělé, takové akorát. Ještě že ti věštci zase tak úplně neměli pravdu. Pěkně jsem se projel, zrelaxoval, potrápil tělo. Našel pár pokládků. V podstatě až do Klášterce jsem trasu (a hlavně hospody) znal z vody. Ohři jsem splouval mnohokrát… Za Kláštercem zmizely hospody, jsou jen ve městech a kempech u Nechranic. Vzhledem k suchu je v řece málo vody, samý olej. A hrozně málo vodáků. V podstatě jsem viděl jen několik vodáků. Býval jsem zvyklý na jiný nával… Asi je fakt málo vody:-(( Jen škoda, že jsem vezl zbytečně spacák, karimatku a plachtu:-)) Ale sprcha a postel nebyly špatné:-)))

Už teď se těším na nějaký další výlet!