Na kole do Gdaňsku 2024

Nevím jak začít a uvést mou cestu na kole, od nás z Čech k Baltu, do Gdaňsku, do nějakého kontextu mého uvažování a myšlení. Ale krátce to zkusím 🙂

Už nějaké dva, tři roky mě celkem baví jezdit na kole:-) Takové delší trasy. Samozřejmě mám na mysli jízdu na těžko, s brašnami, se spaním na divoko, v přírodě, ale v podstatě tak nějak všude možně v závislosti na počasí. A zrovna cesta přes Polsko mě nutila opravdu zaexperimentovat. Ale na to konkrétněji nejspíš dojde později…

Takže abych se vrátil k vývoji mé cykloturistiky.  Začalo mě bavit jezdit na kole, takové delší trasy. Jsem od Mělníka, kde máme suprovou cyklostezku podél Labe, z Prahy až do Německa, pak až k Baltu do Hamburku.  Takže jsem se od občasných vyjížděk sám, nebo s přáteli po této stezce dostal k cestám podél jiných řek. První asi byla Ohře, kterou jsme kdysi, před mnoha lety,  jeli s kamarády na kolech. Takže jsem pobalil brašny, objednal lístek na vlaky a vyrazil do Chebu. Myšlenka byla:  z Chebu tak nějak, jak to jde podél Ohře domů… To jsem absolvoval několikrát, pak jsem si to natáhl ještě přes Děčín k domovu.

 Tyto výlety podél Labe mají jeden skvělý bonus – Vinařství Bettina Lobkowicz. O víkendech mají otevřeno, a když to časově stíhám, tak se vždy zastavím na pár dvojek a fajn posezení v hezkém prostředí dvora vinařství…

No, abych neodbíhal od tématu: Takto jsem postupně přemýšlel a realizoval „sjezdy“ dalších řek – Labe, Vltava, Sázava, Berounka, nebo třeba cesta z Ještědu, přes Děčín domů… Mé trasy tak nějak postupně gradovaly. Letos už jsem trávil na kole dost času a cesty podél Vltavy z Kubovy Hutě, do Děčína, nebo podél Mže a pokračování Ohře, a Sázava byly celkem výživné. I v souvislosti s počasím, dešti a záplavami… Také v podstatě už tradičně, po několikáté jezdím v červenci a září po jižní Moravě po víně a burčáku. Což byl i můj letošní plán…

Jenže letošní konec léta sliboval krásný podzim, a tak jsem si začal pohrávat s myšlenkou na nějaký větší výlet. Prázdniny jsem zapykaný v práci. Cesta k moři se mi ještě nedávno zdála jako scifi, nereálná a moc dlouhá… Jenže, to by byl cíl a hec…! Tak jsem začal rozvíjet už loňskou myšlenku jet to Labe až do Hamburku. Nějakým netováním, čučením do map a zjišťováním jsem se dopracoval k myšlence dojet přes Polsko do Gdaňsku… Jako malý kluk jsem byl v Gdaňsku na táboře. A jako jednu z mála věcí si pamatuji nekonečnou cestu rychlíkem přes Polsko… Došel jsem k výsledku, že pojedu na kole z Čech, do Gdaňsku, zajedu po té pevninské nudličce na hranice Polska s Kaliningradem, pak zpět do Gdaňsku a odtud busem domů.  Odhadovaných kolem 800 km, to bych měl zvládnout. Něco přes 500 jsem párkrát už v nohách měl…

Takže jsem si zajistil bus na návrat, Zloté, prodloužil o pár dní dovču z původního moravského plánu…

Jenže když se čas nachýlil, začaly deště, hrozily povodně, vítr, zima. No prostě na kolo hnus. A kór do cizí země, na sever, a sám…:-) Několik dní předem jsem sledoval to počasí a na severu se mělo udělat lépe o něco dříve než u nás. Pár dní v dešti zvládnu. Nakonec jsem se rozhodl vyrazit co nejdříve a ještě v ten čtvrtek ujet co nejvíc a vzdálit se co to půjde od té apokalipsy u nás… (původně jsem chtěl vyrazit v pátek brzy ráno. ) Z práce jsem vystřelil jak to šlo a ve čtvrtek 12.9  v 17 hodin jsem byl v Harrachově na vlakové stanici. Tady mé putování začíná… 🙂

Takže ve čtvrtek 12.9. 2024 kolem 17. hodiny vystupuju z vlaku v Harrachově. Sice neprší, je jen zataženo, ale ta zima mě tu trochu překvapila: 6°C. Takže jsem se přioblékl, což se do toho krpálu nahoru na tu planinu, kde pramení Jizera ukázalo jako né úplně vhodné. Vyrval jsem naložené kolo nahoru, kde bylo mezi 4 – 5 °C… Takže žádný hyc, ale byl jsem pěkně vyhřátý z výstupu nahoru. Je takové těžké zataženo, déšť ve vzduchu, všude mokro a louže, ale bezvětří. Teď zpětně si musím říci, že naprosto skvělé počasí:-)) Tu vrchní zvlněnou plošinu, s hezkou náhorní krajinou, jsem projížděl v poklidu a přemítal co mě asi čeká… Balt je tááák daleko…  V tuto chvíli jsem byl nejvýš, kde jsem se měl ocitnout za celou dobu mé cesty. Měl jsem myšlenku, že po počátečním výstupu už jen sjedu dolů k moři:-)) Ten sjezd v Polsku, přes lázeňskou oblast byl super. Frčelo to, krásná cesta. Když jsem sjel dolů, rovinatou a lehce zvlněnou polskou rovinou, za bezvětří jsem frčel jak o závod. Tohle je paráda, takhle budu u moře za pár dní…:-) Frčel jsem podle navigace a v noci jsem se začal rozhlížet po místě na spaní. Někdy kolem půlnoci jsem v lese našel fajn turistický přístřešek, po nějakých 120 ujetých  km. Někde nedaleko Piotrowic. Potřeboval jsem střechu, protože zítra bude nejspíš pršet…

Má první noc v Polsku, na velkém stole přístřešku, hezky v lese pod střechou byla fajn.

Ráno, v pátek,  jsem se opravdu probudil do deště, střechou občas prokapávalo, ale mě to nevadilo,bylo 9 °C, bezvětří, lehký deštík. Posnídal jsem, pobalil a oblékl se do deště a vyrazil kolem 8.hodiny.

Po pár kilometrech začalo ještě foukat. A samozřejmě proti mě, od Baltu. S deštěm jsme počítal, ale ten protivítr je fakt nepříjemný a pořád zesiluje. Cyklostezka občas vede polními a lesními cestami, které jsou rozbahněné, písečné a špatné sjízdné. Takže jsem se jim postupně  a pokud to šlo začal vyhýbat. Celé Polsko je takové hodně písčité, hlavně ty terénní cesty. Párkrát jsem se vracel, fakt by to byla dřina se prodírat mokrým bořícím pískem…

Někdy po poledni jsem se stavil v Glogově v Kauflandu, kde jsem si poseděl a odpočinul v cukrárně na kávičce, zákusku a vyřídil nějaké věci do práce. Cestou, se mi v tom dešti, větru s telefonem v nepromokavém obalu řešily špatně věci do práce.  To mě dost štvalo. A s hrůzou jsem sledoval jak venku sílí protivítr a co se děje doma, v Čechách. Hlavně na Moravě, začaly záplavy, evakuace. A mířilo to i do Polska, kde se někde protrhla nějaká přehrada, či co… No, po dlouhé pauze v Kauflandu vyrážím dál… Déšť a protivítr , cca 9 °C, mě bude trápit až do nedělního večera, Hezky bude od pondělka…

V pátek jsem urazil cca 140 km a kolem půlnoci uléhám (a ukrývám se) ve vichru pod balkonem paneláku v Ilovieci. 140 km… Notywoe, takhle ten bus snad ani nestihnu. Plán jsem měl nejméně 180 km za den… Za celý den jsem ujel jen o málo víc, než ve čtvrtek od 17. hodiny:-(

V sobotu vyrážím kolem 9. hodiny, je trochu tepleji 14 °C, vítr, k večeru vždy ještě zesiloval, přeháňky a občasné deště. Tenhle večer mě napadla taková zajímavá myšlenka: „Tak hodně a tak dlouho jsem na kole, a vlastně asi celkově,  ještě netrpěl“ :-))) Urazil jsem asi 130 km, do Zminu. Tady se mi těžko hledalo místo ke spaní. Nakonec jsem kolem půlnoci zalehl v takovém betonovém jakože podiu v parku u loděnice. Jenže za nedlouho přišli nějací 3 týpci, asi z kalby, trochu prudili, ale nakonec odešli. Jenže asi volali policajty, protože za chvíli přijeli poldové s majáčkama. Po chvíli dohadování bylo jasné, že tam spát nemůžu. Takže jsem odjel a našel azyl zase pod balkonem…:-)

Takže jsem tu noc toho moc nenaspal.

A v neděli ráno vyrážím cca kolem 8:45 hodin, 15 °C. Čím víc postupuju na sever, tak se otepluje. Přesně podle plánu :-)) K večeru slábne vítr, až přestává foukat, je jen lehký vánek, a teplota stoupá na 19 °C. Začíná se blýskat na lepší počasí:-)

Dojel jsem do Nowe, kde to byla taky tragedie s noclehem. Bál jsem se spát pod širákem, kdyby se vrátil déšť a vítr. Takže jsem nakonec kolem půlnoci ulehl pod stromy, v takovém jakože parčíku u bytovky. Kdyby začalo pršet, nějak bych to doležel pod balkonem…:-) Ujel jsem 155 km.

V pondělí ráno, se klubalo sluníčko, lehounký vánek, 16 °C. Vypadá to na hezký den, konečně… Vyrážím kolem 8. hodiny…  Cestou se stavím v samošce, koupím sváču, a pak na dětském hřišti pod přístřeškem posvačím, usuším věci na sluníčku, kóóónečněěě oblékám kraťasy a hřeju se na sluníčku. Ukazuje mi to 22 °C. (U nás je zima,  záplavy a evakuace atd. Ach jo.) 

Dnes bych měl spatřit moře… Už se blížím. Přejíždím po mostě Vislu. Jsem od Labe, ale Visla mě překvapuje svojí velikostí a šířkou. To je monstrum a Labe by se do ní vešlo hodněkrát. Je tedy písčitá, takže nespíš mělká. Jenže kolem 16:45 hod. Přijíždím k přívozu přes Vislu, kousek od Baltu – ve Šwibnu a potřebuji převézt… Jenže přívoz je mimo provoz, čekají velkou vodu a mají po sezoně. Notywoe, to je super…:-( Na moře se podívat nejedu, otočka  a zpět do Kiezmarku na ten most, kde jsem odpo přejížděl a potřebuji jet po druhém břehu Visly… Pak na druhé straně nakoupím v samošce, kde potkávám 2 týpky na kolech, kteří jedou od Německa, podél Baltu. Chvíli pokrafeme a nemůžou pochopit, odkud jedu v tom počasí a tak rychle:-))  Také mířej na Kaliningrad. Pak je ještě potkám, až se budu vracet od Kaliningradu…

Takže se v podvečer u druhé strany přívozu napojuji na plánovanou trasu a mířím dál, najíždím na tu „špagetu“ pevniny (u Kaliningradského zálivu) na  Krynicu Morskou a Kaliningrad… Pokračuju, začíná se stmívat. Krynica Morska je takové přímořské zábavní centrum, plné hotelů, bydlení a zábavy. Ale sezona končí, hraje a svítí to tu, ale lidí už je málo…  A kousek za Krynicou jsem v cíli. Přijíždím tmou lesní cestou na konec lesa a dole podemnou to je – Cíl. Hranice s Kaliningradem. Takové betonové, osvícené a liduprazdné místo. Super.  Prohlížím mapu, koukám, jestli tam jde jet a chtít razítko do pasu. Jenže zjišťuji, že to je jen polský průplav z moře do zálivu:-) Takže sjíždím dolů, projíždím to betonové zařízení a pokračuju dál ke Kaliningradu… Jedu tmou, hezkou asfaltkou mezi lesy. Je tu hodně zvěře a jejich svítících očí. Je tu liduprázdno, jen občas projede nějaké pohraniční auto. Až později mi dochází, že je to tady hodně střežené a hlídané… Prijíždím na takové velké lesní parkoviště, kde je pár aut, i obytných. Dál už se může jen pěšky, nebo na kole. Tedy pokračuji. Najednou se předemnou objeví závora,  nápisy a cedule. A to je opravdu cíl. Dál už to nejde, dál už je hluché polské území před hranicí EU s Kaliningradem… Je cca 23: 30 hodin.

Vyfotím se, jdu se podívat po stopách doleva, k moří. A fakt že jo, je tam:-) Takže se vracím pro kolo a tím pískem ho vystrkám nahoru do kopečka a přehoupnu se přes dunu a vidím a slyším noční Balt. Tyjo, já to fakt zvládl… Jdu si smočit ruce do moře.

Nahoře jsem si našel vhodné místo na karymatku, vybalil noční věci a chystám se na nocleh. V tom jsem spatřil světla auta, které se dole v lesíku nějak motala. Tak jsem položil kolo, uvedl se do nenápadného modu, rozbalil spací věci a zahučel do spacáku.  Je teplá, jasná, bezvětrná noc, nebe plné hvězd a cca půlnoc… Usínám za šumění a šplouchání Baltu a těším se na ráno, až ho spatřím v plné kráse… Dnes jsem našlapal cca 160 km.

V úterý ráno mě probouzí kromě šplouchání sluníčko, teplo a nádherné počasí. Vyndám věci z brašen na uschnutí a jdu se vykoupat. Je to tedy opravdu dost fresh:-))) Voda je chladná, krásně čistá a všude nádherný bílý, jemný písek. Který tak zajímavě vrže a chroupe pod nohama. Vyráchal jsem se a debordelizoval a dezinfikoval slanou vodou. Ale zbytečně jsem ve vodě nelelkoval :-)) Výhled na jednu stranu polské pobřeží, na druhou ruské. A já u takového rozpadlého jakožeplůtku, který to odděluje…

V povzdálí bylo vidět lidi, nějací důchodci přišli, divili se odkud jedu, vyfotil jsem je a zase po pláži odešli. Po osušení jsem se sebral a vrátil na pláž, přes chybějící plůtek jsem šel dál vyfotit ptáky, kteří se tam houfovali a taky mě trochu (víc) lákalo to zakázané území. Viděl jsem opodál strážní věž a bylo mi jasné, že „se o mě ví“, tak jsem čekal co bude:-)  Tyjo a za 10 minut, možná ani né, řev motoru a nahoru na dunu se řítil pohraniční tereňák. Vyjeli kam až to šlo, a pak už pěšky přímo ke mně… Po chvilce hovoru, nebo spíš dorozumívání a vzájemného divení se jsem pochopil, že na tu dunu, kde jsem spal, je zákaz vstupu. Je „pod ochranou“. Ještě že mě neviděli večer. Smí se jen projít na pláž a zpátky k té závoře na lesní cestě. Slíbil jsem, že pobalím a pojedu. Pohraničníci čekali a sledovali až opravdu odjedu a následovali mě zpět na cestu k závoře. Tam jsme zase „pohovořili“, chtěl jsem razítko do pasu, ale nemají. Není to přechod… Tak mě jen vyfotili a já se otočil a odjel. Byli fajn a v poklidu jsme se domluvili, žádné prudění a „machrování“. Takže v cca 10:30 hodin za sluníčka a 21 °C vyrážím zpět do Krynicy Morske.  Cestou jsem potkal ty dva týpky ze včera. Nevěřili, že jsem na hranici byl už v noci a spal tam. Až fotky je přesvědčily… Oni tam teprve mířili. V Krynice  jsem kolem oběda, projel jsem si ji, omrknul záliv a zjistil, že jde přeplout záliv na pevninu. Ale až v 16:15 hodin. Ale je krásně, sluníčko, klid. Dám si oběd, rybu, a jdu koupit lístek na loď. Pak mě napadlo, že jsem úplně zapomněl na kešky. Tak hledám nejbližší a je na té „špagetě“ nedaleko. To bude rychlovka, tak vyrážím. Ale bylo to trápení, nemohl jsem najít. Přijela na kolech německá rodina a trápili jsme se společně. Nakonec Němec našel. Super, to je trofejní keš! Po zalogování spěchám, aby mi neujela loď. Přeplul jsem záliv, na druhém břehu našel také kešku a pokračoval dál…

Po pevnině, opět po mostě přes Vislu jsem se vrátil k přívozu, kde jsem se otáčel zpět – Šwibno a u něj přespal v přístřešku u dětského hřiště. Kolem půlnoci, po úterních cca 100 km.

Ve středu ráno byla mlha a mokro ze vzduchu i pod střechou, ale přitom teplo, 18°C. Ráno jsem pobalil a kolem 8. hodiny s pomalu vykukujícím sluníčkem vyrážím do posledního dne, směr Gdaňsk… Kolem 11. hodiny jsem v Gdaňsku u moře. Předtím jsem projel městem a pěšky si prošel centrem. Projíždím pobřeží, ochutnal několikrát ryby, vykoupal a umyl se ve studeném Baltu. Převlékl jsem se do čistého a vyrazil zpět do centra. Tam jsem se  pocoural, poseděl v cukrárně na kávičku s dortíkem a v 17 hodin vyrážím busem i s kolem zpět domů. Do Prahy… Dnes najeto a nacouráno Gdaňskem cca 55 km.

Nějaká fakta:

Vyrazil jsem ve čtvrtek 12. září okolo 17. hodiny z Harrachova.

V pondělí kolem půlnoci jsem byl v cíli, u Kaliningradu, po cca 805 km.

Celkem jsem najel cca 860 km

V sedle jsem strávil 62 hodin

Ve čtvrtek 19.9. ráno jsem byl zpět v Praze

Pár postřehů:

Poláci jsou velice ohleduplní k cyklistům, dávají přednost, klidně zastaví a počkají, až kolo přejede. Mají hezky vyřešené cykloobjezdy křižovatek ve městech.

Poláci byli příjemní, několikrát jsem si pohovořil s místními, dokonce mi cestou v dešti, v neděli paní dala na cestu 2 čokolády. Když jsem ji žádal o vodu. (v neděli mají zavřené obchody).

Polsko je hezky rovinaté a jen zvlněné. Na kolo super. Ale ty písčité a bahnité cyklostezky jsou hrůza.

Poláci pálej kde co. Už dost topili a v bezvětří to byl smrad ve vesnicích až mě z toho pálilo v krku a štípaly oči. Asi také jedou Greendeal…

Jsou dost nacionalisti, hodně polských vlajek. Velice maličko EU vlajek – jen občas na nějakých státních budovách ve městech. Neviděl jsem ani jednu ukrajinskou vlajku, ani ukrajinské spz na autech…

Pobíhalo tu dost „volných“ psů. I celkem velcí. Občas jsem měl prdelku sevřenou…

Proti nám nemají fotbalová hřiště. Mají dost takových moderních sportovišť, v noci osvětlených.

Krásné hřbitovy, hroby, kostelíky a takové ty kapličky. U nich často vlajky.

Dost často jsem měl špatný tel.signál.

U silnic málo jabloně, vlastně skoro žádné. Sady občas ano.

Je to rovinatá, písčitá země, hodně pole, pastviny a borové lesy. Neviděl jsem žádnou pískovnu, jako třeba u nás…

Hodně je tu zděno z červených cihel. Domy, ploty, zdi. I v Gdaňsku.

Márkety stejné jako u nás – Kfc, Kauflandy atd…

V podstatě, kdyby člověk nevěděl, že je v Polsku, tak to ani nepozná. Vše podobné, podobně se staví, podobné silnice, auta atd.